Drop shot - jak na to

Po předchozím popisu Drop shotu jakožto techniky nezbývá než se podívat, jak je to s její realizací v praxi. To je totiž základní problém. Aby byla tahle novinka pro rybáře přínosem, musí se naučit využívat její výhody a eliminovat nevýhody.

Základním pravidlem Drop shotu je to, že v žádném případě neslouží k hledání ryb. Ne snad, že by to vysloveně nešlo, ale pohrávání si s nezatíženým smáčkem je pomalá záležitost a těžko tak propátráte nějakou větší plochu.

Proto vyrazit s Drop shotem jen tak nazdařbůh a doufat, že nachytáte hromadu ryb, bude nejspíš nemístný optimismus – i když vyjít to může.

Efektivní varianty jsou ale spíš tyto dvě:

1. Víte o místech, kde se ryby pravidelně zdržují a máte téměř jistotu, že zde nějaké dravce zastihnete. Taková místa se vyplatí pečlivě prochytat a k tomu se Drop shot hodí náramně.
2. Pokud lovíte z lodě, snadno uvezete jeden prut (pochopitelně s dropshotovou sestavičkou) navíc. Narazíte-li během lovu na zajímavé partie, kde očekáváte záběry a ty nepřicházejí anebo berou-li dravci vlažně či po pár záběrech brát přestanou, nastává ta správná chvíle vyzkoušet kromě klasické vláčky i Drop shot.

Jak mohou vypadat oblasti, které svým uspořádáním volají po vyzkoušení Drop shotu, si můžeme prohlédnout na následujících obrázcích. Ujišťuji ale čtenáře, že šedivá je teorie a zelený strom žití praktického a tak to v reálu může vypadat úplně jinak. Nicméně jakýkoli názorný příklad je vždycky lepší než tisíc slov.

Suťový kužel u vstupu do zátoky a zejména jeho úpatí vždy stojí za prochytání, protože se tu zastavují dravci vplouvající dovnitř i vyplouvající ven.

V době, kdy jsou ryby v pohybu a aktivně loví, není Drop shot nic zázračného. Mnohokrát jsem po ránu bez potíží chytal s klasickými nástrahami a pokusy vylepšit statistiky dosažených úspěchů Drop shotem se ukázaly marné. Zato když se ryby přestaly honit za potravou a dřeply si do svých úkrytů, nastal Drop shotu čas.

Podobné to bylo na řece. Dokud byli dravci přes léto rozptýleni v proudech, neměla tahle inovativní technika žádné zásadnější výsledky. Ale jakmile se ryby před zimou stáhly do jam, začala se karta obracet a v samém závěru sezóny bylo použití Drop shotu často to nejlepší, po čem jste jako vláčkař mohli sáhnout.

Zajímavé bylo, že v některých dnech mi dost říčních okounů (průměrná velikost kolem 20 cm) padalo, přestože při lovu s jigovou hlavou proměňuji v podobných situacích naprostou většinu záběrů. Teprve, když jsem si začal záběry „osahávat“ a nechávat jim volný průběh, pochopil jsem, kde je zakopaný pes. Okouni byli příliš malí na to, aby zhltli smáčka nastraženého „za nos“ dřív než narazili na hmotnost zátěže (používal jsem 10 g). Když jsem použil jako zátěž dvougramový brok, zmenšil smáčka, dal ho o kus výš a navlékl ho na háček až do poloviny, začal jsem konečně tahat ryby v tempu, na které jsem byl zvyklý. Kromě okounů velice často zabíraly i menší štiky zimující společně s nimi ve stejných jámách. Kupodivu jsem se nedočkal žádného úkusu, ale dost mi jich spadlo. Největší, kterou jsem s jemnou okounovou sestavou vyndal, sice měla jen kousek přes 50 cm, ale mezi „dlaňovými“ ježatci potěšila.

Zimní okoun

Drop shot se ideálně praktikuje ze zakotvené lodě, ale na řadě míst ho lze použít i při chytání ze břehu. Tahle dualita se trošku promítá do výběru náčiní. Proto se teď podíváme, jak vypadá vhodný prut a naviják pro tenhle styl lovu.

V první řadě je třeba říct, že řada kvalitních citlivých vláčecích prutů je pro lov na Drop shot přinejmenším použitelná a některé se víc než vyrovnají dropshotovým speciálům. Kdybyste si tedy chtěli tuto techniku vyzkoušet, rozhodně nemusíte honem utíkat do obchodu pro nový cajk. Jen zvažte, jaké nástrahy hodláte používat a jak velká bude cílová ryba. Na okouny bude stačit proutek s jednocifernou gramáží, na candáty a štiky se běžně používají i pruty do 21 nebo 28 g (v anglosaských mírách je to 3/4 – 1 oz, proto tak nekulatá čísla).

Rozhodnete-li se pro zakoupení dropshotového speciálu, budete muset otázku gramáže řešit také. V zásadě si buď koupíte prut jemnější, pokud hlavní cílová ryba bude okoun anebo něco výkonnějšího, s čím půjdete po větších dravcích.

Obecně je hlavním rysem dropshotového prutu určitá rozpolcenost. Musí být schopen si jemně pohrávat s nezatíženým smáčkem a zároveň rázně popotáhnout zátěž anebo zaseknout zabravší rybu. Proto je hodně dropshotových prutů koncipováno jako „chvějivky“ – do blanku prutu je vlepena tenká špice. Tím je zabezpečeno, že vrcholová partie prutu je velmi citlivá, ale za spojem prut výrazně tuhne.

Výkonnější dropshotové pruty se bez vlepované špice obejdou, jsou prostě jen citlivé s výrazně špičkovou akcí a jako další charakteristický rys mají často různě obnažené sedlo navijáku, aby prsty ruky, která drží prut, dohmátly přímo na blank.

Mimořádně citlivá špička již staršího, ale velice povedeného dropshotového prutu Daiwa Cielo

Rozdíl mezi pruty pro lov z lodě a ze břehu je hlavně v délce. Drop shot vyžaduje, aby vlasec stoupal ode dna k hladině pokud možno kolmo a tím pádem je pro lov ze břehu lepší delší prut. V lodi to není třeba – dojedeme si prakticky až nad ryby a tak si vystačíme s pruty kolem 180 – 210 cm. Pro lov ze břehu se ideální délka pohybuje někde kolem 270 cm.

Na naviják nejsou kladeny žádné zvláštní nároky. Musí jen dobře vyvažovat prut, abychom měli maximum citu pro záběry, mít hladký chod a kvalitní brzdu. V průměru je velikost kolem 2500 víc než dostatečná, rychlý převod není potřeba a žádné speciální technické vychytávky rovněž ne.

Daiwa velikosti 3000 ji pro lov ze břehu s prutem dlouhým 270 cm velká víc než dost.

K lovu ze břehu zbývá jen dodat, že vlasec tady směřuje k zátěží šikmo a to tím šikměji, čím dále nahodíme. Pohyb nástrahy potom nikdy nebude takový, jako když ji zvedáme svisle vzhůru a nejlépe se o tom přesvědčíte na mělčině, kde nebudete pohybovat prutem nahoru a dolů, ale do strany, abyste simulovali úhel, pod nímž se zanořuje vlasec při skutečném rybolovu. Nezapomeňte, že je vždycky je lepší něco jednou vidět, než o tom stokrát číst, takže si to fakt zkuste.

Určité specifikum představuje situace, kdy se rozhodnete ulovit na Drop shot cíleně štiku. Pravda, není žádný problém chytit ji necíleně. Realita je taková, že nezatížené nástrahy lákavě poskakující na jednom místě se zubatým líbí a hodně záběrů převážně menších štik dostanete i v případech, kdy o ně nijak zvlášť stát nebudete. A protože nástraha odstávající od napnutého kmene znesnadňuje hluboké polknutí, bude vysoké procento náhodně zabravších kudel chyceno za kraj tlamy a zdoláte je často i při použití vlasce 0,12 mm. Někdy je až překvapivé, jak málo je zde úkusů ve srovnání s jinými technikami.

Zimní štika 50+ chycená při lovu okounů s vlascem 0,12 mm

Pokud ovšem skutečně cílíte na pořádnou zubatou a nehodláte spoléhat na štěstí, vyplatí se použít silnější kmenový vlasec či šňůru a hlavně lanko. Není nijak složité použít i lanka běžně komerčně dostupná – prostě vezmete nějaké jemnější s drobnou sponou a do té zacvaknete jak nástrahu, tak i kus vlasce se zátěží. Ale je lepší si kovový návazec vyrobit, přinejmenším proto, aby háček s nástrahou poctivě odstával v pravém úhlu od kmene, tak jak to má u Drop shotu být.

Uzel Palomar na většině lanek neuvážete, takže postačí prosté očko (nejobyčejnější uzel – stočíte lanko do kruhu a jednou protáhnete). U některých lanek stačí očko jediné, u jiných jsou lepší dvě na sobě.

Když máte navázaný háček, zbývá ještě vytvořit očka na koncích návazce, což se nejlépe zvládne pomocí zamačkávacích trubiček.

V ideálním případě je asi 25 – 30 cm lanka nad háčkem a 7 – 10 cm pod ním. Tenhle spodní „fous“ se spolupodílí na řádném odstávání háčku a navíc brání tomu, aby zdolávaná štika ukousla návazec se zátěží.

Místo lanka lze použít i silný fluorocarbon (průměr 0,40 mm a víc), ale tam rozhodně není odolnost vůči štičímu chrupu stoprocentní, takže je dobré zamáčknout protihrot, aby se štika v nejhorším mohla háčku zbavit a při zdolávání to chce trochu víc citu.

Titulek: Tohle lanko je kvůli názornosti snímku zbytečně silné, používejte pokud možno hodně tenká, ale zároveň taková, která se moc nekroutí.

Jako všude u Drop shotu, i tady nemá smysl ryby hledat a nahánět – zvlášť u tak nekompromisního dravce jakým je štika. Ale na řadě vod jsou zubaté už dost ochytané a odlišnost Drop shotu může přinést úspěch. Jeho pravděpodobnost zvýšíme tím, že se soustředíme na pečlivě vybraná místa, kde by nějaké to torpédo mělo postávat.

Úlovek „lepší“ zubaté

Obecně vzato, Drop shot rozhodně není technika použitelná vždy a všude a ani se nehodí k lovu všech dravých druhů (třeba sumec a bolen si s touhle prezentací nástrahy moc netykají).

Kromě již popsaných případů může být Drop shot využit i při zimním lovu na dírkách, ale tam je potřeba ohlídat si hmotnost zátěže, protože dynamicky bojující duhák dokáže o těžký kus olova přetrhnout i relativně silný vlasec. Pro lov nad otvorem v ledu je proto lepší vystačit jen s jedním či dvěma většími plavačkovými broky.

Hlavní doménou Drop shotu ale stejně zůstane především lov pruhovaných dravců na některých našich přehradách. Tam je tato technika schopna předvést své výhody a někdy i přinést úlovky, kterých by rybář jinými způsoby lovu nemusel dosáhnout.

Jediný candát dne a ještě k tomu malý. Bez Drop shotu by se ale pravděpodobně konala nula jak vyšitá.

Mé oblíbené značky jak nástraha, navijáků, prutů i materiálů naleznete na těchto odkazech. 
Daiwa, Vanfook, Nories, Favorite, Nordic Stage, Extreme Fishing, Decoy, Savage Gear, Keitech, Crazy Fish, Owner, Shimano,