Smáčky

Nástrahy z měkčených plastů, hovorově nazývané gumy, se zabydlely v krabičkách našich rybářů už před více než dvěma desítkami let. Jak rostou technologické možnosti a snaha různých firem a firmiček prosadit se na trhu, rodí se nové a nové nástrahy lišící se tvarem, způsobem pohybu i úrovní zpracování. Některé zapadnou, jiné se naopak stanou neodmyslitelnou součástí obsahu rybářských krabiček.

Takhle nějak vtrhly do našich končin smáčky. Bylo to v době, kdy už měly ryby zažité jak zahnuté twisterové ocásky, tak kopýtka ripperů. Smáčky za této situace díky své odlišné konstrukci i pohybu slavily obrovské úspěchy. Toho bylo samozřejmě třeba reklamně využít a tak tyhle nové štíhlé gumové rybičky provázela pověst hyperúspěšných nástrah, kterým neodolá žádný dravec. Dnes už od těch časů uběhlo pár let a prvotní kouzlo i reklamní humbuk už trochu vyprchaly. Přesto se ale zatím nezdá, že by se chystaly odkráčet na smetiště dějin.

Snad se tedy můžeme nezaujatě podívat, jak to s těmi smáčky opravdu je, co stojí za jejich úspěchem a v čem spočívá jejich síla.

Tenhle tloušť měl 53 cm a oklamat takového stařešinu není snadné – takže na těch smáčcích asi něco bude

 Tím, co dělá smáčka smáčkem, je absence jakékoli části, která by se prostým tažením nástrahy rozkmitala a lákala ryby k záběru. Při pouhém navíjení šňůry smáček nedělá v podstatě nic zajímavého, vlastně jen tak prochází vodou. Má to tak být?

V anglicky mluvících zemích jsou smáčci nejčastěji označováni jako „minnows“, tedy rybky nebo střevle. Prostě vcelku reálné gumové kopie rybího potěru. Skvělé napodobeniny potěru seženete např. u značek Crazy Fish, Keitech, Nories 

Celá skupina smáčkovitých nástrah je pak na základě toho, že při tažení samy o sobě nevyvíjejí pohyb, často také označována jako „no aktion shads“, tedy nástrahy bez pohybové akce. Takže to, že smáček sám od sebe nic nedělá, je v pořádku.

Abyste vůbec mohli smáčka nějak atraktivně prezentovat a lákat dravce k útoku, musíte ho permanentně oživovat špičkou prutu. Smáček pak provádí drobnější nebo i větší poskoky, klouže vodou, propadá se nebo se různě převrací. Řada těchto kreací má přitom velmi blízko k  pohybům, jimiž se projevuje skutečná poraněná rybka. Dobře oživený smáček je proto z pohledu dravců velmi přitažlivý a je jimi atakován i v obdobích, kdy většina jiných nástrah selhává. Navíc je tu mnohem menší šance, že se rybám beznadějně okouká. Prostě proto, že napodobuje to, čím se ryby opravdu živí.

I po letech používání na našich vodách proto lze říct, že smáčky mají mezi nástrahami z měkčených plastů neotřesitelné postavení a ve vláčkařově výbavě by neměly chybět. 

Smáčky mají v oblibě zejména specialisté na lov pruhovaných dravců – okounů a candátů

Jak už bylo řečeno, smáčkovi lze vnutit špičkou prutu celou řadu pohybů, jejichž charakter lze navíc významně ovlivnit způsobem nastražení. Nejběžnější způsob je napíchnout smáčka na jigovou hlavičku, ale i ta může být lehká či těžší a s kratším nebo delším háčkem. S lehkou hlavou budou smáčkovy pohyby pomalejší a rozevlátější, s těžší naopak živější a ráznější. Delší háček tělíčko smáčka vyztuží a to se pak pohybuje jako celek, krátká háček dává zadní části nástrahy víc volnosti a ocásek je pak pohyblivější. Kromě toho lze smáčky nastražit na holý háček a zatížit třeba brokem na vlasci nebo použít techniku známou jako Drop shot. Některé způsoby nastražení smáčků jsou na následujícím obrázku.

Pokud máte pochybnosti, zda vodíte smáčky správně anebo bádáte nad tím, jaký způsob prezentace bude nejúčinnější, rozhodně se zkuste podívat na přírodní předlohu. Tou je rybí potěr. Žádná z umělých nástrah ho nedokáže napodobit lépe než právě smáček přiměřené velikosti.

Jestli jste se někdy dívali opravdu pozorně na rybí potěr, asi jste si všimli zvláštního těkavého pohybu drobných rybek. Takové to jemné ťupání, drobné poskoky, občasné blýsknutí boků… Nic násilného, žádné točení, cukání, vibrace, jen jemné decentní pohyby. A tohle je opravdu parketa nástrah bez vlastní pohybové akce – tedy smáčků.

Nelze říct, že by smáček musel být za všech okolností tou nejúspěšnější nástrahou. Dravce lze k záběru vyprovokovat i jinými způsoby než napodobením přirozené potravy. Můžete ho zaujmout kombinací barev a zvuků, vydráždit agresivním pohybem nástrahy a podobně. V některých obdobích budou umělá sousta šířící rozruch a chaos napadána dravci daleko častěji a agresivněji, ale ryby se rychle učí a proto takový stav nikdy nebude trvat dlouho. Rotačka nebo zvukový wobler se okoukají velice rychle, ale prokouknout šálivý pohyb smáčků není a nikdy nebude pro podvodní predátory tak snadné. Dokonce i „gumové“ nástrahy s jasně definovanou pohybovou akcí, jako jsou rippery (kopyta) a twistery, budou ryby vždycky alespoň do jisté míry na jednu stranu dráždit a na druhou zrazovat. Smáček je ale svým projevem natolik realistický, že je reálná šance „udat ho“ i velmi opatrným a silně proškoleným dravcům.

Štika přes 80 cm ze soukromého rybníka určitě nebyla na háčku poprvé – na velkého smáčka si ale vyšlápla prakticky okamžitě poté, co se objevil v jejím zorném poli

Zkusme se teď do detailu pověnovat některým technikám nastražení a vedení. Ačkoli něco málo už tu bylo naznačeno, rozvedeme to nyní do epické šíře.

Už výběr smáčku má jistý vliv na to, co bude nástraha na Vašem prutu dělat. Jsou smáčky měkké, které se dokážou svůdně prohýbat a naopak tuhé, které drží tvar a poskakují jako celek. Některé modely jsou silnější, jiné téměř niťovité, část má ocásek do ztracena, další tam mají ploutvičku a některé jsou dokonce ploché a jejich ocásek připomíná spíš pádlo. Sice můžete chytat se všemi plus mínus stejně, ale nebude to úplně ono. Všechny ty rozdíly mezi jednotlivými modely jsou od toho, aby je šikovné ruce dokázaly přetavit v odlišnosti dávající každé konkrétní nástraze originální a nenapodobitelný projev.

Vyšší dívčí v zacházení se smáčky pak spočívá v tom, že si vyzkoušíte, jak který model chodí a najdete si sami optimální způsob nastražení (někdy jich může být i víc) i vedení.

Nejjednodušší je napíchnout smáčka na jigovou hlavičku. Ale i tam je víc možností. Měkké ohebné smáčky je ideální nabídnout na lehčí hlavičce s krátkým háčkem. Tělíčko tak má maximum volnosti, aby mohlo pracovat a většina dravců i tak bez problémů šlukne celého smáčka do tlamy. Menší okouni si ho tam sice musejí naohýbat, ale u měkkých štíhlých vzorů to není žádný problém. Kdo chce pohyb menšího smáčka ještě více zatraktivnit, může použít marmyšku nalitou na jigovém háčku. Zejména při zimní vertikální přívlači na dírkách je tahle kombinace vražedná.

Hlavička s delším háčkem smáčka vyztuží, srovná a posune jeho těžiště mírně vzad. Pohyb se změní, nástraha už se nebude tolik vlnit a opisovat ladné oblouky, ale snáze se s ní bude dráždivě pocukávat a imitovat drobné poskoky potěru. Stává se, že ryby smáčka jen tahají za ocásek – často je to projev opatrného zájmu a nedůvěry. I tam může pomoci právě hlavička s delším háčkem.

Jinou alternativou, jak se vypořádat s neochotou ryb smáčky dobírat, je zmenšit nástrahu. Pokud žádnou menší nemáte, prostě smáčka zkraťte. Normálně mu ukrojte přední část těla a zkuste, jak se bude po nastražení chovat a co tomu budou říkat ryby. Zkrácení lze použít i ve chvílích, kdy je smáček v přední části tak dotrhaný, že už nedrží na háčku. Zkrátit ho můžete i několikrát po sobě. Není problém chytat třeba i na poslední třetinu většího smáčka. Pokud ji dokážete rozumně nastražit a oživit, zejména okounům se bude líbit pořád.

Delikátní prezentace na lehkých jigových hlavičkách vyžaduje tenký vlasec, jemný citlivý prut a pokud možno absenci lanka. Pokud Vám při lovu okounů a tloušťů někde zabírají i štiky (a ony si rády dají říct), odstraňte z háčku aspoň protihrot a to co nejčistěji. V případě úkusu zubatá nástrahu většinou rychle vyklepe. Samozřejmě tam, kde štiky zabírají pravidelně, se vyplatí použít alespoň tenoučké lanko nebo silnější fluorocarbon. Ale stejně ten protihrot můžete zamáčknout, z pohledu ryb to bude jedině dobře.

Smáčky je možné nastražit i na těžší jigové hlavy. To ale jejich pohyb dokonale změní. Těžká hlava strhává smáčka rychle ke dnu, takže škála pohybů je teď jiná – zpravidla mnohem dynamičtější. Někdy je to i výhoda a navíc těžší jig je nutný pro lov ve větších hloubkách. Větší smáček na desetigramové hlavě už pěkně divoce skáče a dá se s úspěchem použít například k lovu candátů v hlubinách přehrad.

 Na pstruhových vodách je velikost jigové hlavy dána hlavně hloubkou a silou proudu.  Nejlepší zkušenost mám s jigovými hlavičkami od značek Decoy, Owner, Mikado, Savage Gear a Gamakatsu , které jsou všechny neuvěřitelně pevné a ostré. 

 Úplně jinak se chová smáček nastražený na pouhém háčku s očkem. Je lehký a volně propadá sloupcem jako mrtvá rybka. Zatížit ho lze například brokem na vlasci a opět zjistíte, že si i s takovouhle prkotinou si můžete dokonale vyhrát – změnou váhy broku a jeho vzdálenosti od nástrahy se dá pohyb smáčka ladit v široké škále možností. Brok doražený téměř až k háčku se například chová trochu jako jigová hlava opatřená kloubem (dnes tolik oblíbená „Čeburaška“). Pokud ho umístíte třeba až půl metru od smáčka, dáte nástraze prostor k volnému klouzání vodním sloupcem nebo putování nade dnem. Pohyby prutu pak ale musejí být táhlé a delší, abyste pohnuli nejen brokem, ale i nástrahou. Pak by měl následovat čas, během něhož bude smáček volně propadávat.

Tahle technika je skvělá i na tekoucí vodě, kde kontrolujete posouvání broku po dně, zatímco s nástrahou si pohrává proud.

Duhák ulovený na smáček nastražený na samotném háčku a zatížený brokem na vlasci

Totální hardcore je nastražit smáčka na holý háček a zátěž nedodat. Zvláště se k tomu hodí zalamované tzv. offsetové háčky, s nimž smáček sám od sebe stojí hřbetem nahoru. Takto nastražený smáček se propadá vodou velmi pomalu a oživovat je ho třeba velmi krátkými pohyby. Ale výsledek stojí za to – v podstatě je to něco jako jerkování se smáčkem. V mělkých vodách je to velmi účinný způsob lovu a hlavně – zase je to něco neokoukaného.

Jestli je nezatížený smáček pro dravce tak moc přitažlivý, stálo by za to umět ho dostat i do větších hloubek a tam s ním efektivně pracovat. Tenhle problém řeší technika zvaná Drop Shot. Jde o to, že nezatížený smáček (nebo jiná měkká a hlavně lehká nástraha) je napevno navázán ke kmenovému vlasci, na jehož konci je zátěž. Celá sestava je vyobrazena na doprovodné ilustraci.

Drop shotu jsou na těchto stránkách věnovány samostatné články, proto zde popíšeme jen naprostý základ. Zátěž při lovu na Drop Shot necháte padnout na dno a špičkou prutu oživujete nezatíženého smáčka. Vždy po chvíli popotáhnete celou sestavu a pokračujete v práci s nástrahou. Kromě klasických smáčků zde vyzkoušejte ty s plochým pádlovitým ocasem a nebojte se je nastražit třeba i asymetricky. Fantazii se meze nekladou a hravý neustále inovující vláčkař může být vždy o krok před ostatními.

Za zmínku stojí i otázka velikosti smáčků. Většina vláčkařů má v oblibě drobnější kousky určené pro lov okounů, pstruhů a jiných menších ryb. Je to dáno zejména tím, že malých dravců je u nás zdaleka nejvíc a na drobnější smáčky si ráda vyšlápne i celá řada ryb nedravých. Není problém ulovit na smáčky podoustve, ostroretky, kapry, parmy, perlíny a jiné kaprovité druhy.

Malé smáčky se velmi dobře uplatní i při stále populárnějším zimním lovu duháků a sivenů na dírkách.

Z výše uvedených důvodů je nejběžnější velikost u nás používaných smáčků cca 4 – 8 cm.

Ježdíků se na přívlač neuloví mnoho, ale s malými smáčky můžete i tuto rybu chytat celkem pravidelně

 Při zimním dírkolovu patří smáčky mezi klasické nástrahy

Zdálo by se tedy, že ideální smáček pro naše vody patří spíš mezi ty menší a celé smáčkování cílí spíše na drobnější dravčíky. Pravdu ovšem nejlépe vystihují slova klasika - malý je ten, kdo zná jen malý cíl. Existují smáčky třinácticentimetrové nebo i dvaceticentimetrové a třeba ještě větší. Rozhodně není důvod se jich bát. U nás slouží hlavně k lovu štik a stále častěji i candátů. Při téhle velikosti už není nejmenší problém používat je s lankem – přinejmenším tam, kde je riziko, že vám je něco zubatého ukousne. A jestli fungují? Ale ovšem, není jediný důvod, proč by nefungovaly. Spíše naopak – zatím nejsou moc okoukané a tak se po nich otočí i nejedna fišle, kterou už většina běžných vláčecích nástrah ani v nejmenším nevzrušuje.

 V našich podmínkách narazíte spíš na menší štiky, ale to je hlavně dáno tím, že těch velkých je prostě po čertech málo.

Když se tedy vrátíme k otázce z úvodního odstavce a znovu se zeptáme, jak že to tedy s těmi smáčky je, nezbývá než říct, že se jedná o skutečně mimořádnou skupinu nástrah. Bylo tomu tak v prvních letech po tom, co se u nás objevily a je tomu tak dosud. Dík tomu, že velmi realisticky imitují skutečné rybky, jsou snadno použitelné v široké škále podmínek a nabízejí nekonečné možnosti vedení a prezentace, asi se s nimi budeme setkávat ještě spoustu let. A to je fajn.