Vertikální přívlač v chladné vodě

Vertikální přívlači se věnuji teprve krátce, ale přesto jsem si ji brzy oblíbil. Touto rybolovnou metodou se dají úspěšně chytat dravé ryby hlavně v podzimní a zimní studené vodě. Proč jsem se k vertikální přívlači dostal až teď? Je to jednoduché, člověk potřebuje loď, která je naprosto nezbytná, a hlavně na většině revírů v ČR se z lodě vůbec chytat nesmí.

„Pro vertikální přívlač je nezbytná loď a taky sonar je dobrý pomocník.“

Naštěstí jsem si letošní podzim našel a vyhradil dny volna, sehnal loď i sonar. Sonar je při této rybolovné technice velice dobrý pomocník. Co dalšího rybář potřebuje k vertikálnímu lovu? Jak jsem již zmiňoval, revír, na kterém se může rybařit z lodě, vertikální prut okolo 190 cm konstruovaný buď pro baitcastový naviják, nebo pro klasický smekací naviják. Já osobně chytám s vertikálním prutem se smekacím navijákem, ale záleží na vkusu každého rybáře.
Dále rybář potřebuje citlivou a kvalitní šňůru a dobrou nástrahu. Nejraději používám velké smáčky okolo 15 cm nebo nymfy okolo 14 cm. Tyto nástrahy nastražuji na klasické jiggové hlavičky se zátěží od 15 do 20 g. Použít se dá také vertikální šroubovací hlavička. Další důležitou věcí je dávat před nástrahu aspoň 70 cm dlouhý návazec z fluorocarbonu.

„Nejraději používám velké smáčky a nymfy.“ 

Jak nástrahu vodit? Myslím si, že čím pomalejší a méně agresivní vedení, tím lepší. V podstatě stačí jen mírně pohupovat špičkou prutu, občas udělat trochu agresivnější pohyb nástrahy nebo si jen klepnout nástrahou o dno. Ovšem každý den na rybách je jiný a je potřeba zkoušet.

Při mé první vertikální výpravě jsem dopadl katastroficky. Dva dny ježdění na lodi po mojí oblíbené přehradě, v níž se ukrývají obrovští dravci, a já měl jen dva neproměněné mizerné záběry. Každopádně ve vertikální přívlač jsem důvěru lehce ztratil. Další dny jsem chytal klasickou přívlačí a ryb jsem nachytal opravdu velké množství.

Při mojí druhé vertikální výpravě to již bylo trochu lepší. Ryby, a to opravdu velké, se mi za nástrahami zvedaly a nebylo jich zrovna málo. Po několika hodinách přišel vytoužený záběr, obrovská rána do prutu, hned jsem poznal, že se jedná o velkou rybu. Bohužel za několik sekund se ryba z háčku vytřepala. Zklamání bylo veliké, ale důvěra k vertikální přívlači se pomalu navrátila.

Při mojí třetí vertikální výpravě bylo na přehradě naprosté bezvětří a slunce svítilo.  Ryby však vůbec nespolupracovaly. Za 6 hodin rybolovu ani ťuk. Ryby se mi sice za nástrahami zvedaly, ale žádná nechtěla nástrahu atakovat. Voda v přehradě byla poměrně čistá, tudíž jsem zkoušel hlavně nástrahy přírodních barev. Měním nástrahu na svítivě zelenou, spouštím pod loď
a přichází okamžitý záběr. Bohužel ryba po chvíli padá. Rozhodl jsem se tedy na nástrahu přidat stinger, malý strojháček, který jsem připevnil na konec nástrahy. Půl hodiny se mi pěkné ryby za nástrahou zvedaly a za nedlouho přišel razantní záběr. Ryba se hned rozjela přes brzdu. Cítím kopance do šnůry, říkám si, že to bude asi sumec. Po pěti minutách boje přitahuji rybu k hladině a vidím obrovskou štiku jak do délky, tak do šířky. Má to úplně za kraj. Povoluji brzdu a se štikou se ještě dalších deset minut přetahujeme  ̶  naštěstí vše klaplo a štika je v lodi.  

Má krásných 90 cm a je to můj nový osobák. Radost je neuvěřitelná. Rychle pořídím pár fotek
a štiku pouštím zpět. Prostě nádhera. Moje důvěra ve vertikální přívlač je zase na vrcholu
a slibuji si, že ještě do konce roku určitě pár vertikálních výprav udělám!

Jan Augustynek