Výroba a použití stingeru

Použití a výroba stingeru

Při lovu na větší nástrahy vyrobené z měkčených plastů (prostě na velké „gumy“) řeší většina rybářů problém pokrytí dlouhého tělíčka „gumifiše“ háčky. Zejména specialisté na lov candátů se těmhle úvahám nevyhnou.

Problém je v tom, že řada útoků dravce je vedena na lákavě kmitající ocásek a v téhle oblasti se ostrých hrotů poněkud nedostává. Existuje sice možnost použít jigovou hlavu s opravdu dlouhým háčkem, který bude zasahovat až do druhé poloviny nástrahy, ale tohle řešení vede k tomu, že plastové tělíčko získá pevnou výztuhu, díky níž ztratí na pohyblivosti.

Logicky se nabízí možnost použít víc háčků. Klasické řešení potom vypadá tak, že jigová hlava jistí svým háčkem přední část nástrahy a v zadní je umístěn druhý háček nebo daleko častěji trojháček. Ohebnost tělíčka tak není nijak narušena a podstatně větší procento záběrů končí rybou na háčku.

Návazce s přídavným trojháčkem se u nás používají už docela dlouho, ale relativně nedávno k nám proniklo i jejich anglické označení „stinger“ a s ním také sofistikovaný postup výroby zahrnující speciální návazcové materiály, zamačkávací trubičky a zvláštní kleště určené výhradně pro tento účel.

Ano, je pravda, že stačí použít kus silného vlasce nebo lanka, které umožňuje vázat uzly a nástrahu doplníte o přídavný trojháček také, možná i k plné spokojenosti a určitě levněji. Následující postup ale dovoluje vytvářet velmi kvalitní (někdo by možná použil i vzletné slovo „profesionální“) návazce, které si navíc můžete připravit do zásoby v různých délkách a pak jenom sáhnout do krabičky pro ten pravý.

Co k tomu potřebujete? Není toho moc.

Materiál pro návazce tvoří zpravidla silný vlasec, ideálně fluorocarbon, který je pod vodou hůře viditelný a má vyšší odolnost vůči oděru než běžné vlasce. Tam, kde není nouze o záběry štik, je lepší kvalitní tenké lanko.

Krásné a dokonale fukční spoje vytvoříme pomocí zamačkávacích trubiček. Na trhu je jich spousta a je třeba si mezi nimi správně vybrat. Ideální jsou takové, které nejsou příliš silné, je na nich použit kvalitní materiál (mosaz a jí podobné slitiny jsou výrazně lepší než hliník) a mají tmavou povrchovou úpravu.

Trubičky se dodávají v mnoha průměrech, přičemž esteticky dokonalé a asi i nejpevnější spoje dává vždycky ten nejmenší průměr, který ještě lze použít. Návazec projde trubičkou dvakrát, takže pro materiál o síle 0,50 mm bude optimální trubička s vnitřním průměrem 1 mm nebo nepatrně větším.

A pozor, jeden tip. Pokud se materiál návazce do kulaté trubičky nevejde, ale moc do toho nechybí, trochu ji namáčkněte kleštěmi. Původně kruhový průřez se změní v ovál, který se sice v jednom rozměru zmenší, ale ve druhé nabyde a trubičkou pak prostrčíte tam a zpátky i návazec, který byste do ní v její původní válcovité podobě nedostali.

Pokud se rozhodnete použít lanko, může se stát, že se bude třepit a půjde do trubičky špatně zasunout. Pak je vhodné místo, kde budete lanko střihat, zakápnout třeba vteřinovým lepidlem, aby se vlákna spojila.

Trubičky lze zamačkávat nejrůznějšími kleštěmi, kombinačky nevyjímaje. Ale chytré hlavy vymyslely kleště speciální, jejichž čelisti vymáčknou v trubičce řadu důlků, čímž zdeformují materiál návazce a vytvoří větší třecí plochu. Takovýhle spoj je mnohem pevnější a je tu daleko menší riziko, že se návazcový materiál z trubičky vytrhne.

Vzhledem k tomu, že kleště k vodě tahat nemusíte, vydrží spoustu let a kromě stingerů s nimi můžete vyrábět i vynikající lanka na štiky, není to úplně marná investice.

Poslední součástí stingeru je trojháček (i když občas se používají i jednoháčky). Měl by být lehký a kvalitní.Čím lehčí bude, tím méně ovlivní chod nástrahy, ostrost hrotů má vliv na úspěšnost záseku a pevnost použité oceli určuje, co trojhák snese v průběhu boje s rybou.

Samotný výrobní postup je jednoduchý. Na návazcový materiál navlečeme trubičku, vrátíme návazec zpátky do ní až vyleze asi 1 mm ven, upravíme velikost takto vytvořeného očka a zamáčkneme trubičku kleštěmi.

Pak si položíme vybranou nástrahu na podložku, vytvoříme druhé očko, do kterého přidáme trojháček a před zamáčknutím upravíme délku stingeru tak, aby byl trojháček na požadovaném místě nástrahy. Máme-li nastavenou požadovanou délku, trubičku opět zamáčkneme.

Odstřihneme přečnívající materiál a jsme hotovi. U velmi drahých materiálů (např. titanová lanka) je možné odstřihnout vyrobený návazec od cívky s návinem až v momentě, kdy je pevně vytvořeno druhé očko. Tím zcela eliminujete vznik odpadu.

Hotový stinger se upevní k nástraze nejčastěji tak, že prázdné očko se převleče přes očko jigové hlavy a zajistí karabinkou. Trojháček se následně zabodne jedním z hrotů do tělíčka nástrahy.

Kam? Je-li dole, nástraha má asi nejstabilnější chod a drží se zpříma. Umístění nahoře do jisté míry snižuje pravděpodobnost uváznutí a pokud trojháček umístíte ze strany, bude chod gumy mírně asymetrický, což ale vůbec nemusí být na závadu. Dilema „kam s ním“ si ale musí rozhodnout každý sám.

Mé oblíbené značky, které využivám pro výrobu stingerů jsou: Vanfook, Daiwa, Savage Gear, Hitfish, Decoy, Owner,